Ekonomie v kostce

Průvodce ekonomií pro každého

Stránka má sloužit jako průvodce lidským jednaním ve světě omezených zdrojů ve kterém se pohybujeme. Troufám si tvrdit, že porozumění podstaty, z čeho vlastně pramení bohatství, by mělo být vybavení každého myslícího člověka. Tomu všemu, se věnuje věda zvaná ekonomie.

Co je na ekonomii fascinující, jsou její základní principy, které jsou tak jednoduché, že mohou být napsány na jediné stránce, aby jim každý mohl rozumět. Ale dosud jim rozumí velmi málo lidí. - Milton Friedman

Na stránce bych se skutečně chtěl věnovat té podstatě ekonomie (člověk ve světě vzácných zdrojů), studenti si často z ekonomických škol a fakult odnesou takovou nechuť, že je další studiu odradí. Učí se zpaměti určené ekonomické pojmy a ty jim v mysli vytvoří takovou "kouřovou clonu", přes kterou těžko prohlédnou. Stránka není jen pro ně, ale i pro všechny nadšené amatéry.

Nejde (i jde) o finanční gramotnost, účetnictví a věci, co se většinou pokouší učit ve škole, ale o základní pochopení principu vzácnosti, teorie hodnoty a vzniku bohatství v tom nejširším slova smyslu.

Základní ekonomické pojmy - Vzácné zdroje, směna, ceny, peníze, nabídka a poptávka

Vzácné zdroje

Žijeme na planetě s omezenými zdroji. Vzácnými zdroji je myšleno prakticky cokoli co přetvořil člověk z přírodních zdrojů i samotné zdroje přírodní, např. klávesnice, truhla, kartičky pokémonů, železná ruda, sloup veřejného osvětlení, maso, domy, autobus atd.... Čas člověka (dle mnohých tím skutečně jediným vzácným a omezeným, vše ostatní lze za něj vyměnit), je také vzácný zdroj např. práce tramvajáka, práce zubaře, práce youtubera atd... Vzácným zdrojem není vzduch nebo písek na poušti. Ovšem ve vesmíru vzduch vzácným statkem je, stejně tak písek na stavbě domu. Z toho lze vyvodit, že vzácnost zdrojů se v čase a prostoru může měnit.

Víte, že...:
Opportunity cost (náklad obětované příležitosti) = hodnota toho nejlepšího, čeho se vzdáš, když zvolíš jednu možnost místo jiné.
Mini-kvíz (rozklikni)

Odpověz na otázky níže. Správné odpovědi s vysvětlením rozklikni na konci.

  1. Co je nejlepší definice vzácnosti?
    • A) Když je něčeho málo na skladě.
    • B) Zdroje nestačí uspokojit všechny potřeby při nulové ceně.
    • C) Když má statek vysokou cenu.
    • D) Když vláda omezuje prodej.
  2. Oportunitní náklad: Student může za hodinu buď jít do kina (lístek 200 Kč), nebo jít na brigádu za 300 Kč. Zvolí kino. Jaký je oportunitní náklad této volby?
    • A) 200 Kč
    • B) 500 Kč
    • C) 300 Kč
    • D) 0 Kč
  3. Společné zdroje: Neregulovaný rybolov na veřejném jezeře je příklad…
    • A) veřejného statku (nevylučitelný a nesoupeřivý)
    • B) společného zdroje (nevylučitelný a soupeřivý)
    • C) čisté externality
    • D) klamného růstu poptávky
    4. Správné odpovědi a vysvětlení (rozklikni)
    1. B – Vzácnost znamená, že zdroje nestačí pro všechny potřeby, i kdyby byla cena nula; proto musíme volit a dělat kompromisy.
    2. C – Oportunitní náklad je hodnota nejlepší neuskutečněné alternativy: zde ztracený výdělek 300 Kč.
    3. B – Společné zdroje jsou nevylučitelné, ale soupeřivé; bez pravidel hrozí „tragédie společných pastvin“ (nadměrné čerpání).

Směna

Důležity je fakt, že při zcela dobrovolné směně těží z obchodu obě strany. Bohatství společnosti měřeno součtem užitku jednotlivců se dobrovolnou směnou zvyšuje. Trh tedy není hra s nulovým součtem, to znamená, že bohatství společnosti je větší když se obchod uskuteční, než kdyby se obchod neuskutečnil. Co platí pro obchod mezi jednotlivci, to platí i pro obchod mezi národy. Mezinárodní dělba práce a specializace je ten nejlepší prostředek k nabytí bohatství. Každý stát či oblast je výjimečný na přírodní podmínky, zeměpisnou polohu, nerostné bohatství, vzděláním a charakterem lidí či přístupem na světové trhy. Například ČR nemá přílišné nerosté bohatství, spoléháme většinou na vzdělání našich lidí, třeba ve výrobě automobilů (i když know-how a počáteční kapitál mohl být v 90.letech přivezen), a naši polohu ve středu Evropy. Naopak státy na blízkém východě měli to štěstí/smůlu, že když rýpli do písku vytryskla tam, nyní velmi ceněná, ropa. Stačilo ji jen vytěžit a poskytnou světovým trhům.

Víte, že...:
Obchod se vyplatí i zemi, která je "horší ve všem" (má absolutní nevýhodu), pokud se liší relativní náklady (opportunity costs). Pak se specializuje na to, kde je její nevýhoda nejmenší – tedy kde má komparativní výhodu.
Mini-kvíz (rozklikni)

Odpověz na otázky níže. Správné odpovědi s vysvětlením rozklikni na konci.

  1. Proč dobrovolná směna obvykle zvyšuje blahobyt obou stran?
    • A) Protože ceny vždy rostou a to všem prospívá.
    • B) Protože jedna strana vyhraje na úkor druhé (hra s nulovým součtem).
    • C) Protože obě strany získají něco, co oceňují více než to, čeho se vzdaly.
    • D) Protože směny jsou vždy dotované státem.
  2. Komparativní výhoda (Alena & Boris):

    Za hodinu práce: Alena uplete 2 šály nebo napeče 6 koláčů. Boris uplete 1 šálu nebo napeče 2 koláče. Kdo má komparativní výhodu v šálách a kdo v koláčích?

    • A) Alena: šály; Boris: koláče.
    • B) Alena: koláče; Boris: šály.
    • C) Oba v obojím.
    • D) Nikdo v ničem.
  3. Role peněz ve směně: Které tvrzení je nejpřesnější?
    • A) Peníze snižují transakční náklady a řeší problém „dvojí shody potřeb“, čímž podporují specializaci a obchod.
    • B) Peníze automaticky zvyšují ceny veškerého zboží.
    • C) Peníze nahrazují všechny instituce a pravidla.
    • D) Peníze způsobují, že směna je hra s nulovým součtem.
Správné odpovědi a vysvětlení (rozklikni)
  1. C – Dobrovolná směna proběhne jen tehdy, když obě strany očekávají zisk ze směny (hodnota toho, co získají, je pro ně vyšší než hodnota toho, čeho se vzdají).
  2. B – Oportunitní náklady: Alena 1 šála = 3 koláče; Boris 1 šála = 2 koláče ⇒ šály levněji obětuje Boris. U koláčů: Alena 1 koláč = 1/3 šály; Boris 1 koláč = 1/2 šály ⇒ koláče levněji obětuje Alena. Tedy Alena → koláče, Boris → šály.
  3. A – Peníze zkracují hledání protistrany a vyjednávání (už není nutná „dvojí shoda“), takže snižují transakční náklady a umožňují širší specializaci a obchod.

Ceny

Poměř, za který si statky vyměnujeme se nazývá cenou. V určitém prostoru a trhu se cena jednoho statku v různých směnách příliš neliší, v čase se může měnit (z důvodu nedostatku nebo nadbytku vzácného zdroje). Je to dáno tím, že kupující se snaží koupit za minimální cenu a prodávající prodat za maximalní (každý má subjektivně stanové minima a maxima za které koupí, či prodá). Vzniká tak tržní cena, kterou ekonomové tolik milují.

Tržní cena je takový malý zázrak. Když vzácné zdroje zdraží, je jich nedostatek (nemusí se vědět proč!), to motivuje podnikatele (čím větší potenciál zisku tím více podnikatelů) se zabývat tím konkrétním výrobkem, nemusí řešit žádné vzdálené problémy, že například došlo k nehodě v čínském dole, nemusí o tom vůbec vědět a bude svým nápadem řešit až konečný důsledek (třeba substitucí suroviny). Spotřebitelům naopak zdražení dává signál, ať s daným zdrojem šetří. Když dojde k větší dostupnosti vzácného zdroje (cena klesá), znamená to, že je ho hodně a na straně spotřebitelů dojde k jeho většímu využívání. Neplýtvá se tak vzácnějšími zdroji, nutí to nahrazovat ty dražší zdroje těmi levnějšími. Podnikatelům to dává signál, že musí stále naslouchat spotřebiteli a upravovat cenu, či výrobek a přizpůsobit se konkurenci. Když neposkytují spotřebitelům to, co chtějí za cenu jakou jsou ochotni spotřebitelé zaplatit, zkrachují (což je dobře, bankrot je přirozenou součástí ekonomiky, jako přírodní požár v lese).

Víte, že...:
Ceny koordinují miliony neznámých lidí bez centrálního plánovače.Tržní ceny jsou ten nejlepší přenašeč informací o světě vzácných zdrojů kolem nás, který známe.
Mini-kvíz (rozklikni)

Odpověz na otázky níže. Správné odpovědi s vysvětlením rozklikni na konci.

  1. Role tržních cen: Co nejlépe vystihuje funkci cen v tržní ekonomice?
    • A) Ceny určují, co je „správné“ a „nesprávné“.
    • B) Ceny jsou signály a pobídky: nesou informaci o vzácnosti a preferencích a koordinují plány lidí a firem.
    • C) Ceny jsou náhodné a nemají vypovídací hodnotu.
    • D) Ceny jsou totéž co daně.
  2. Elasticita a tržby: Cena kávy vzroste o 10 %, poptávané množství klesne o 8 %. Co se stane s celkovými tržbami z kávy (cena × množství)?
    • A) Tržby mírně vzrostou (zhruba o 1–2 %).
    • B) Tržby mírně klesnou (zhruba o 1–2 %).
    • C) Tržby zůstanou stejné.
    • D) Nelze říct bez více informací.
  3. Cenový strop: Vláda stanoví cenový strop 20 % pod rovnovážnou cenou nájemného. Co je nejpravděpodobnější výsledek?
    • A) Přebytek bytů k pronájmu (surplus) a plýtvání.
    • B) Nedostatek bytů (fronty, nepeněžní příděl, černý trh) a zhoršení kvality.
    • C) Žádná změna oproti původní rovnováze.
    • D) Rychlý vstup nových pronajímatelů vyrovná trh i za stropu.
Správné odpovědi a vysvětlení (rozklikni)
  1. B – Ceny předávají informaci o vzácnosti a preferencích a současně dávají pobídky: když je něco vzácnější, vyšší cena motivuje úspory a zvýšení nabídky.
  2. A – Poptávka je neelastická (|ε| = 0,8 < 1), proto zvýšení ceny zvyšuje tržby. Číselně: 1,10 × 0,92 ≈ 1,012 ⇒ tržby ≈ +1,2 %.
  3. B – Cena pod rovnováhou ⇒ poptávka > nabídka ⇒ nedostatek, necenové „fronty“/losování, tlak na kvalitu dolů a mrtvá váha (ztracené obchody).

Peníze

Mnoho lidí si myslí, že dnešní peníze jsou kryty něčím vzácným, například zlatem. Pravdou je, že peníze dneška nejsou kryty absolutně ničím, dalo by se říci, že je kryje "důvěra v daný systém". Nazýváme je takzvaným "fiatem", neboli peníze z nuceným oběhem. Fiat peníze nejsou směnitelné za komoditu; jejich kupní síla stojí na pravidlech měnové politiky, očekáváních a důvěře v instituce.

Co jsou to tedy peníze? Na své stránce, se tomu věnuji v angličtině podrobněji, proto budu citovat z ní.

Peníze jsou lidský konstrukt, který povstává z výměny zboží a služeb ve společnosti.

Zjednodušeně řečeno peníze jsou něco, na čem se lidé společně domluví jako na prostředku směny. Vkládají tak do nich svou důvěru. Dalo by se říci, že peněžní systém, je systém důvěry. Správné peníze umí přenášet, uchovávat a směňovat hodnotu, kterou lidé vyprodukují, v čase a prostoru. Zlato nejprve taky zpočátku bylo další žlutý kov, svou cestu k platidlu si muselo vydobýt až s důvěrou, vzájemnou zaměnitelností, odolností a svou vzácností.

Víte, že...:
Peníze mají tři funkce:
  • 1. Prostředek směny
  • 2. Uchovatel hodnoty
  • 3. Učetní jednotka
Mini-kvíz (rozklikni)

Odpověz na otázky níže. Správné odpovědi s vysvětlením rozklikni na konci.

  1. Funkce peněz: Která trojice nejlépe vystihuje základní funkce peněz?
    • A) Prostředek směny, účetní jednotka, uchovatel hodnoty.
    • B) Zaručené zhodnocení, pojištění proti inflaci, sběratelský předmět.
    • C) Daňový nástroj, komodita, státní dotace.
    • D) Jen bankovky a mince.
  2. Jak vznikají bankovní peníze? Co je nejpřesnější?
    • A) Při poskytnutí úvěru banka vytváří nové vklady (peníze), které jsou omezené kapitálem, likviditou, regulací a poptávkou po úvěrech.
    • B) Banky mohou půjčit jen přesně tolik, kolik mají v trezoru v bankovkách a mincích.
    • C) Veškeré peníze vznikají pouze tiskem centrální banky.
    • D) Peníze vznikají jen při placení daní.
  3. Nominální vs. reálná sazba: Spořicí účet nese nominálně 4 % ročně, inflace je 6 %. Jaká je přibližná reálná úroková sazba?
    • A) +10 %
    • B) +2 %
    • C) 0 %
    • D) −2 % (přibližně)
Správné odpovědi a vysvětlení (rozklikni)
  1. A – Peníze slouží jako prostředek směny, účetní jednotka a uchovatel hodnoty. Tyto tři role umožňují koordinaci směny v čase i prostoru.
  2. A – Bankovní úvěr vytváří vklad (nové peníze) v účetnictví banky. Tvorba je limitována kapitálem, likviditou, regulací a poptávkou; hotovost a rezervy řeší vypořádání.
  3. D – Přibližně reálná sazba ≈ 4 % − 6 % = −2 %. Přesně: (1,04 / 1,06) − 1 ≈ −1,9 %.

Nabídka a poptávka

Model nabídky a poptávky je mikroekonomický model zobrazující vztah mezi těmi co potřebují vzácný zdroj (kupujícími) a těmi co jej nepotřebují (prodávajícími) na trhu definován Alfredem Marshalem. V současnosti z něj vycházejí takřka všechny ekonomické proudy, je takovým výchozím bodem ekonomických modelů.

Obrázek,nabídka poptávka a Marshalovy nůžky

P je cena, Q je množství. Obě veličiny jsou na sobě závislé, to znamená, že když pohnete s jednou pohnete i s druhou. Jinak se ovšem promítnou na jednotlivých křivkách nabídky a poptávky. Jsou to dva zákony, zákon nabídky a zákon poptávky. Pokud se podívaváme na samostatnou modrou křivku nabídky logicky chci prodávat co nejvíce zboží za co nejvyšší cenu. Je rostoucí. Naopak působí zelená křivka poptávky, když kupuji zboží, chci ho co nejvíce, za co nejnižší cenu. Je klesající. Ze střetu těchto dvou požadavků potom v ideálním případě vzniká na trhu rovnovážná cena. Model nabídky a poptávky je přibližný(aproximační) popis dokonale konkurenčního trhu. Grafické znázornění je určeno pouze jako pomůcka ke studiu, ve skutečném světě nemáme žádnou představu, jak tyto křivky přesně vypadají. Známe jen bod, který interpretujeme jako průsečík těchto křivek. V teorii tržního hospodářství, směnných poměrů a cen(katalaxie), je toto grafické znázornění jak říká Mises, "jen podružné divadlo".

Mini-kvíz (rozklikni)

Odpověz na otázky níže. Správné odpovědi s vysvětlením rozklikni na konci.

  1. Pohyb po křivce vs. posun křivky: Vláda zavede daň na dovoz kávy, spotřebitelská cena stoupne. Co se na poptávce pozoruje?
    • A) Posun křivky poptávky doprava.
    • B) Posun křivky poptávky doleva.
    • C) Pohyb po křivce poptávky nahoru/vlevo (nižší poptávané množství kvůli vyšší ceně).
    • D) Žádná změna v množství, káva je návyková.
  2. Dvojí šok (zmrzlina): Vlna veder zvyšuje poptávku po zmrzlině, zároveň neúroda mléka snižuje nabídku. Co můžeme říct o nové rovnováze?
    • A) Rovnovážná cena i množství určitě porostou.
    • B) Rovnovážná cena i množství určitě klesnou.
    • C) Cena určitě poroste, o množství nelze bez dalších dat rozhodnout (je nejednoznačné).
    • D) Cena určitě klesne, množství poroste.
  3. Technologie a náklady (notebooky): Zlevní čipy a výroba je efektivnější (nižší náklady). Jaký je nejpravděpodobnější dopad na rovnováhu?
    • A) Cena ↑, množství ↑.
    • B) Cena ↓, množství ↑ (nabídka se posune doprava).
    • C) Cena ↓, množství ↓.
    • D) Nejednoznačné u ceny i množství.
Správné odpovědi a vysvětlení (rozklikni)
  1. C – Daň posouvá nabídku doleva (vyšší náklady), což zvedá cenu. Vyšší cena způsobí pohyb po křivce poptávky k menšímu množství. Posuny křivek vyvolávají necenové faktory; změna ceny vyvolává pohyb po křivce.
  2. C – Poptávka ↑ a nabídka ↓ obě tlačí na vyšší cenu. Dopad na množství závisí na relativní síle posunů (může klesnout, růst nebo zůstat podobné).
  3. B – Nižší výrobní náklady posouvají nabídku doprava: rovnovážná cena klesá a rovnovážné množství roste.

Další pojmy

Dále bych mohl pokračovat ve vysvětlování základních pojmů jako dokonalá a nedokonalá konkurence, monopol, elasticita atd..., k tomu, ale skutečně lépe vyhoví různé youtubové kanály nebo ekonomické učebnice (třeba ta Holmanova, s kterou může začít opravdu každý nadšený laik či student). Jako nouzovka není špatná wikipedie a její mikroekonomické a makroekonomické šablony, přes které se proklikáte k základním pojmům. Mikroekonomie se soustředí na malé jednotky typu firma, makroekonomie na velké jednotky typu stát.

Jak jsem zmiňoval výše, těmito pojmy člověka mnohdy tak zahltí na ekonomických školách, že se tím zakryje celá krása ekonomie a její skutečná podstata a to je lidské jednání v podmínkách vzácnosti. K hlubšímu pochopení ekonomie je ovšem třeba chápat, kde se tyto termíny vzaly a co skutečně znamenají.

Další čtyři sekce přístupy v ekonomii, ekonomické školy, politka a ekonomie a o zodpovědnosti ekonomů jsou takovým bonusem, který přímo nesouvisí se základní teorií, ale snažil jsem se to psát stylem pochopitelný i pro ty, co nestudovali ekonomii. Níže je vidět, že sám mám také určitý zaujatý pohled na ekonomii a svět a čím víc se toho dozvídám, tím omezeněji si připadám.

Při zkoumání ekonomických a společenských jevů, bych doporučoval sledovat dělící linii mezi dobrovolností a svobodou na jedné straně a násilím a donucením na straně druhé.

Jak dál studovat?

Nechť stránka slouží i jako rozcestník k dalšímu studiu, zde jsou některé odkazy, další jsou v textu.

Přístupy v ekonomii

V ekonomii máme několik přístupů, jak ji dělat jako vědu. Vybíráme metodologii, tedy jak přemýšlíme o poznání a jakým způsobem ho získáváme.

1. Deduktivní / apriorní přístup

  • Vychází z axiomů a logického odvozování.
  • Typický pro rakouskou školu (Mises, Hayek).
  • Tvrdí: ekonomické zákony (např. že vyšší cena snižuje poptávku) lze poznat bez experimentů, čistě logikou, protože vycházejí z lidského jednání.

2. Empirický / pozitivistický přístup

  • Věda má testovat teorie proti realitě.
  • Využívá statistiku, ekonometrické modely, experimenty (i laboratorní a terénní).
  • Typický pro neoklasickou a moderní mainstreamovou ekonomii.
  • Inspirace v přírodních vědách: hypotéza → test → (ne)potvrzení.

3. Historický přístup

  • Ekonomické jevy se mají chápat v jejich dobových a kulturních souvislostech.
  • Rozšířený v německé historické škole (19. stol., Schmoller).
  • Odmítá univerzální zákony – tvrdí, že ekonomie je spíš „společenská historie“.

4. Institucionalismus

  • Zdůrazňuje instituce, pravidla a zvyklosti (právo, kultura, politika).
  • Ekonomické chování není jen matematický model, ale závisí na tom, jaké existují pravidla hry.
  • Typičtí představitelé: Thorstein Veblen („okázalá spotřeba“), později Douglass North (Nobelova cena 1993).

5. Behaviorální ekonomie

  • Vznik 20. století, dnes hodně vlivná.
  • Kombinuje ekonomii s psychologií.
  • Ukazuje, že lidé nejsou racionální „homo economicus“, ale chybují systematicky (zkreslení, emoce, heuristiky).
  • Př.: Kahneman & Tversky (prospect theory).

6. Normativní a kritické přístupy

  • Nejen jak svět funguje, ale i jak by měl fungovat.
  • Marxistická ekonomie → zdůrazňuje vykořisťování a třídní vztahy.
  • Feministická ekonomie → upozorňuje na přehlíženou roli neplacené práce a genderových nerovností.
  • Ekologická ekonomie → řeší limity růstu, vztah k přírodním zdrojům a udržitelnost.

Mainstream dnes kombinuje dedukci a empirii. Pluralita přístupů ukazuje, že ekonomie není "tvrdá přírodní věda" – spíš společenská věda s mnoha úhly pohledu. Proto se v metologii vede spor: Má být ekonomie jako fyzika(matematické modely + testy)? Nebo spíš jako historie / filozofie (porozumění lidskému jednání)?

Ekonomické školy

Ekonomických škol je skutečně velké množství. Tentokrát tím myslím školy myšlenkové ne fyzické. Jak se v nich zorientovat? Která je blíže pravdě a která méně?

Ekonomická škola je soubor teorií, autorů a tradic, které sdílejí podobné předpoklady a pohled na svět. Jednotlivé školy si často berou, jen to, co se jim hodí a jsou ovlivněny dobou a politickým prostředí ve kterém vznikly. Což není špatně, celý svět je pro ekonomy laboratoří, ve které nejdou pokusy zopakovat. To ekonomii odlišuje od exatních věd.

Pokud se podíváme na Wikipedii najdeme šablonu s názvem ekonomické směry, která je stejná na české i anglické wikipedii, dá se říci, že obsahuje dobrý přehled o existenci jednotlivých ekonomických škol. Rozsáhlejší přehled poskytuje kniha Dějiny ekonomického myšlení.

Ekonomii jako samostatnou vědu shrnul A.Smith svou knihou Bohatství národů. Nebylo to ovšem tak, že si řekl "založím ekonomii jako vědu". Smith čerpal od svých předchůdců a jeho kniha je považována za zásadní dílo především proto, že shrnuje téměř veškeré tehdejší poznatky o způsobu, jak vzniká bohatství ve společnosti. Začíná tak období klasické ekonomie.

Ekonomii můžeme rozdělit na ekonomii hlavního proudu (ortodoxní), to jsou ty směry vyučovány na universitách a školách po celém světě. Na druhou stranu tu máme heterodoxní ekonomii což jsou směry přijímány menšinou ekonomů.

Klasická ekonomie

Klasickou ekonomii se svým přirozeným řádem a politickou filosofii laissez faire(nechte vše plynout) můžeme už nazvat ekonomickou vědou. Je reakcí na tehdy rozšířenou merkantilistickou doktrínu obchodní bilance, místo toho stáví na svobodě obchodu a komparativních výhodách. Období klasické ekonomie se datuje od vydání Bohatství národů 1776 až po Marginalistickou revoluci roku 1871. Klasická ekonomie zkoumá podmínky, způsoby práce a výroby během raného kapitalismu. Smithem známý termín neviditelná ruka trhu, říká že individuální zájem a zájem společnosti jako celku jsou spolu v souladu. Tento nesmrtelný termín je stále přítomen v ekonomických diskuzích. Thomas R. Malthus přispěl svými populačními teoriemi, i když moderní ekonomie je nebere jako svou součást. Jean B.Say předznamenal svým zákonem trhu rozdělení na mikro a makro ekonomii. Velký vliv měli David Ricardo a jeho následovníci Nassau W. Senior a John Stuart Mill.

Rozdíly proti moderní ekonomii jsou například v teorii hodnoty, klasická ekonomie používá nákladovou a pracovní teorii, zatímco moderní ekonomie vychází z principu užitečnosti. Existují i další rozdíly.

Marxismus a socialistické směry

Pochopit motivaci vzniku marxismu není těžké, Marx viděl bídu dělníků v polovině devatenáctého století. V knize Kapitál(1867) se pak snaží kritizovat kapitalismus a jeho vykořisťování dělnické třídy. Tvrdí, že společenské řády se mění a tak zatímco není nic přirozeného na otrokářství čí feudalismu, stejné je to i s kapitalismem. Pokoušel se vytvořit jakousi ekonomickou teorii dějin, kterou nazval historickým materialismem. Tak jako byl feudalismus zničen kapitalismem tak bude kapitalismus sám zničen a nahrazen komunismem. Dnes víme, že marxovo proroctví o proletářeské revoluci se nenaplnilo v těch zemích, kde to předpokládal jako Anglie či Francie, ale v Rusku. Dále předpokládál stále rostoucí masu třídy dělníku oproti třídě kapitalistů. Namísto toho vznikla mnohem početnější střední třída a rozdělení na dvě třídy je v dnešní společnosti velmi mlhavé ne-li žádné. Jestliže oddělíme marxovo politické vnímání a zaměříme se na jeho ekonomii, najdeme velkou inspiraci Ricardovou ekonomií. Pracoval s pracovní teorií nadhodnoty, existenčním minimem a přebytkem (kterému říkal nadhodnota). Teorie nadhodnoty stojí velmi na vodě (dokonce má vzorec O = c + v + m, ale vysvětlovat ho nemá smysl) a z hlediska moderních metod, logiky a ekonomické argumentace je snadno vyvratitelná. V tomto uzším pohledu můžeme vnímat Marxe jako ekonoma, který dovedl některé klasické teorie do extrémů a předznamenal tak jejich nevyhnutelný konec.

Socialistické hospodářství je vlastněné a řízené státem. V takzvaném sporu o ekonomickou kalkulaci socialismu již v roce 1920 Mises jasně vystoupil proti této iluzi, že takový systém by byl funkční. Protest byl jednoduchým sdělením proti ekonomické nevzdělanosti socialistů. Socialistické hospodářství nemá tržní ceny, ale administrativní. Ekonomická kalkulace potom není možná (cenu nelze stanovit) na základě technických parametrů jako pracovní doba, fyzická spotřeba materiálu nebo energie. Je možná pouze na ekonomických charakteristikách jako preference spotřebitelů a vzácnost zdrojů.

Spor měl několik fázi, v první byli Misesovými oponenty němečtí a rakouští socialisté. Další fázi se přesunul do Anglie a USA, kde se vedl spor o tržní socialismus, umělý konstrukt vytvořený akademickými ekonomy západu. Misese, který si byl vědom neotřesitelnosti svých argumentů, nahradil Hayek. Socialisté tvrdili, že řešení lze nalést v neustálem řešení soustav rovnic. Hayek reagoval nanejvýše relevantní teorií rozptýlené znalosti. Přesto bylo obecně přijato sebevědomé trzení, že Mises je "passé" a Hayek jen "zachraňuje co se dá". Spor o ekonomickou kalkulaci však nikdy neskončil deklarovaným vítěstvím socialistů.

Marginalistická revoluce

Marginalistickou revolucí označujeme termín, kterým nastala změna v ekonomickém myšlení, spočívající ve formulování teorie mezní užitečnosti. Tři autoři William Jevons, Carl Menger a Léon Walras ji nezávisle na sobě objevili. Začíná kolem roku 1871 a nelze ji brát doslova jako revoluci ze dne na den, ale spíše jako plynulý přechod a trvalo zhruba 20-30 let, než nahradila myšlení klasické ekonomie.

Mezní užitečnost nám pomůže vyřešit paradox vody a diamantů, se kterým si klasikové lámali hlavu. Ti nerozlišovali mezní a celkový užitek. Princip spočívá v tom, že voda která má malou směnnou hodnotu (je levná) je celkově užitečnější než diamanty, které mají vysokou směnnou hodnotu (jsou drahé), ale jejich užitek pro člověka není celkově tak velký. Když vypiji litr vody a dostanu 1 diamant , obyčejně užitek s dalšího litru bude v tomto jednom okamžiku menší než z dalšího diamantu. Situace na poušti se obrátí, když vypiju litr vody a dostanu jeden diamant, užitek s dalšího litru vody bude pravděpodobně větší než s dalšího diamantu. Mezní veličiny ukazují jaký je prospěch z dodatečné jednotky daného zboží či služby v porovnání s dodatečnou jednotkou jiného zboží či služby.

V tomto období překonává subjektivní teorie hodnoty teorii pracovní. Subjektivní teorie říká, že hodnota zboží je zcelá závislá na aktuálních preferencích jednotlivých spotřebitelů.

Z marginalistické revoluce vychází rakouská škola a neoklasické směry jako lausannská škola a cambridgeovská škola. Tato revoluce také otevřela cestu, rakouskou školou zatracovanou, k matematizaci ekonomie.

Neoklasická ekonomie

Jak jsem zmínil výše neoklasické myšlení vychází z marginalistické revoluce. Vypůjčím si zde dobrou pasáž z wikipedie. E. Roy Weintraub definoval tři předpoklady neoklasické ekonomie.

  • Lidé mají racionální preference mezi výdaji, které spojují s jejich hodnotou.
  • Firmy i jednotlivci maximalizuji svůj zisk.
  • Lidé se chovají nezávisle na základě úplných a relevantních informací.
Neoklasické myšlení je ovšem poměrně široký pojem, který je rozřazen na dílčí teorie neoklasického myšlení. Neoklasičtí teoretikové na těchto třech předpokladech staví další konstrukce k pochopení alokace omezených zdrojů mezi alternativními cíli.

 

Společně s keynesiánskými směry tvoří takový základ myšlení ekonomie hlavního proudu.

Keynesiánství a monetarismus

Pokud absolvujete semestr makroekonomie na vysoké škole, budou vám z velké části, právě tyty dva směry servírovány jako pravda. Shodnou se na řízení ekonomiky centrální bankou a zvyšování peněžní zásoby kontrolovaným tempem, aby lidé utráceli a byla udržena nízká úroveň nezaměstnanosti. Nutí lidi k vysokým časovým preferencím, utrácení za "nesmysly" a jako alternativu nabízí mizení peněz účtu zajištěneho inflací. Volný trh a kapitalismus je pak ironicky obviňován, za příliš "konzumní" způsob žití dnešních lidí, co ovšem mají dělat, když nemají na výběr.

John Maynard Keynes(1883-1946) byl anglickým ekonomem, který výrazně ovlivnil 20. století. Původně studoval klasické a neoklasické ekonomy, vlivem krize ve 30. letech ovšem byl donucen sepsat svou stěžejní knihu Obecnou teorií zaměstnanosti, úroku a peněz. Zásahy do mikroeknomických struktur odmítal, jinak to ovšem bylo s makroekonomickými zásahy. Státní intervencionismus keynesiánství z pohledu státních zásahů do měnové a rozpočtové politiky podporuje. Byl velkým kritikem Sayova zákona trhů, který při plném využití zdrojů garantuje rovnost agregátní nabídky a agregátní poptávky. Zvláštní má pohled na vztah mezi úspory (Keynes neměl úspory příliš v lásce, zejména ve špatných časech) a investicemi, neoklasikové věří v úrokovou míru. Keynes si myslí, že žádný takový mechanismus řízení, mezi zamýšlenými investicemi a zamýšlenými úsporami neeexistuje.

Po druhé světové válce se rozvíjí další navazující směry, postkeynesiánství a neokeynesiánství. Neokeynesiánství se snaží doplnit tradičním makro keynesiánský pohled neoklasickou mikroekonomii. Postkeynesiánství se snaží doplnit vlastní teorii cen a rozdělování a nastolit nové paradigma, které nahradí neoklasickou ekonomii. Neokeynesiánství zažívá v 70. letech krizi a nastupuje nová keynesinská ekonomie.

Duchovním otcem monetarismu je Milton Friedman, rozdíl proti keynesiánství je například v tom, že klade mírně větší důraz na volný trh, doporučuje i vládám snižovat daně. Jsou potom odsouzeni, trochu nešťastně, jako bezcitní kapitalisté. Víra ve státní zásahy, ovšem přetrává stejně jako strach z deflace a předpoklady má stejné jako keynesiánské modely.

Rakouská škola

Specifickou úlohou ekonomie je ukázat lidem, jak málo ve skutečnosti vědí o věcech, o kterých se domnívají, že je mohou řídit. F.A. Hayek

Největším představitelem tohoto směru je nejpíše Ludwig von Mises, který ve svém monumentálním díle Lidské jednání shrnul své dosavadní poznatky ekonomie, pokud se nepletu nenaleznete v ní jeden jediný graf. Mises použivá takzvanou praxeologii axiomaticko-deduktivní vědu o logice lidského jednání, která používá metodu imaginárních konstruktů i proto možná byla ekonomy hlavního proudu zavrhnuta. Pro Misese je každé jednání člověka nutně jednáním racionálním(logickým), tady si ovšem musíme dát velký pozor, na to, co tím Mises myslel, ekonomie hlavního proudu používá pojem "člověk ekonomický". Tento přístup ovšem rakouská škola odmítá, pojem "racionální" je myšleno to, že každé jednání, které člověk dělá je nutně logické, to ovšem neznamená, že člověk promění všechny své cíle ve skutečnost. F.A. Hayek a Mises jsou asi největšími představiteli, lze vysledovat větev Hayekovskou a Misesovskou. M. Rothbard potom Misesovy myšlenky skloubil s anarchoindividualismem a dalo by se říci, že přivedl na svět myšlenkový proud s názvem anarchokapitalismus.

Ostatní směry a součastnost

Jak se postavit k historii ekonomického myšlení dnes? Pro zájemce jsem našel spletitou tabulku zobrazující všechny hlavní ekonomické směry. V současnosti se dá říci, že převládá (ve školách a institucích) asi Nová keynesiánské ekonomie a mix keynesiánstí i neoklasické ekonomie.

Ekonomie jako společenská věda, jistě využívá poznatky z psychologie, politologie a sociologie a do těchto oborů i zasahuje, své specifické místo v pochopení významu konaní člověka si ekonomie jako poměrně mladá věda určitě zaslouží. Zejména proto, že je protkána více omyly, bludy a podléhá více módním trendům(a osobní vztahům, žák-učitel), než mnohé jíné současné vědy .

Politika a ekonomie

Politika a ekonomie jsou ve zvláštním vztahu. Ekonomie má v praktickém významu k politice mnohem blíže než další společenské vědy a přímo se jí dotýká. Politická ekonomie byla ve svých začátcích vnímána klasickými ekonomy jako věda o tom, co má dělat stát, aby bohatl. Marginalistickou revolucí se politická ekonomie rozdělila na ekonomii a politologii.

Dovolím si připomenout citát Thomase Sowella: První lekcí ekonomie je vzácnost: Nikdy není ničeho dost k uspokojení všech, kdo to chtějí. První lekcí politiky je ignorovat první lekci ekonomie.

Profesní ekonomové můžou, a větší část z těch poctivých to skutečně dělá, celou dobu tvrdošíjně prezentovat fakta proti socialismu a protekcionismu. Politici ovšem poslouchají partikulární zájmové skupiny, které se snaží uzmout kus výhod pro sebe, tu přes dotace, tu přes ochranná cla. Už Bastiat, Hazlitt a další ukázali, že pokud chce bohatnou společnost jako celek, musí se nad partikulární zájmy povznést.

Budeme-li se pokoušet manipulovat ekonomiku ve prospěch jednotlivé skupiny nebo třídy poškodíme nebo zničíme další skupiny, včetně členů samotné skupiny, v jejichž prospěch jsme se pokoušeli ekonomiku řídit. Ekonomika musí fungovat ve prospěch všech. - Hazzlit

Ekonomické učebnice říkají, že ve společnosti máme volbu jak nakládat s vlastnictvím a správou čehokoli, buť je to přes veřejné statky a stát nebo přes soukromé statky a trh. Veřejné statky se mohou rozšiřovat jen na úkor soukromých statků a naopak. Dohromady je to vždy 100%. Tento poměr je důležitý, lze si pod tím představit "jak moc je společnost socialistická". Dá se přibližně říci, že Česká republika (2024) je z pohledu zaměstnanců 60-70% socialistická, protože právě tolik, si bere z vykonané práce na daních (DPH, daň z příjmu, majetková, soc. + zdrav. pojištění atd...). Z pohledu podnikatelů jsou, kromě daní, problémem byrokracie spojená ze státem a stanovené bariéry pro stup do odvětví. Důležité je si uvědomit, že dodatečné bohatství může generovat pouze soukromá část, ta veřejná jej pouze spotřebovává nebo redistribuuje, není motivována ziskem. Pokud ovšem neprioritizujeme ekonomický zisk, veřejné statky mohou svou existenci obhájit.

Dej člověku do vlastnictví holou skálu a on jí promění v kvetoucí zahradu. - John Stuart Mill

Poměr, jakým je to určeno závisí v demokracii na voličích. Otázkou je, které strany jsou skutečně pro soukromé vlastnictví a které pro veřejné? Troufám si tvrdit, že pravo-levý kompas nám dnes moc nepomůže. S trochou nadsázky se dá říci, že demokracie poskutuje v tomto iluzi volby. V totalitních režimech je 100% distribuce a vlastnictví bohatství organizovány státem.

Komunismus a socialismus jako cesta k prosperitě a bohatství, byl teoreticky vyvrácen už Carlem Mengerem v roce 1871 a jeho subjektivní teorie hodnoty předčila teorii hodnoty pracovní. O to paradoxnější je, že téměr celé 20. století se Marxovy myšlenky jevily tak lákavě. I v 21. století si můžete koupit tričko s Marxovým portrétem, i když jeho teorie jsou, z pohledu ekonoma, vyvráceny jako špatné a neodpovídající realitě. Občas lze zaslechnou, že komunismus se nepovedl, protože byl veden špatnými lidmi a že na papíře je to vlastně dobrá myšlenka. Je to nesmysl, komunismus je hloupá myšlenka (i když v malých skupinách intuitivně správná) už na tom papíře a byl teoreticky (pracovní teorie hodnoty) vyvrácen jako systém, který ve velkých skupinách nefunguje, kvůli poznatkům o subjektivní teorii hodnoty a fungování volného trhu.

Známy citát Winstona Churchilla je: „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“

Je pravdou, že kapitalismus takzvaně "rozevírá nůžky". Položme si otázky jestli to není přirozené, jakým způsobem dochází k rozevírání a kdo jsou ti vlastně ti "bohatí". Lidé jsou rozdílní a kapitalismus odměňuje ty odvážné a pracovité, z jejich úspěchů pak těží (i když v menší míře) všichni. Masové rozšíření ledniček (vykradl jsem příklad od Urzy, co dneska asi dělají ledaři?) například výrazně zvedlo bohatsví výrobců a vynálezců ledniček. Zvýšilo ovšem i relativní bohatství a kvalitu života milionů mas běžných lidí. Skutečný kapitalismus je systém pro masy. Navíc to určité procento konkrétních nejbohatších se prokazetelně stále mění a fluktuje (i když v posledních desetiletích se to zhoršuje). To, že se člověk narodí jako chudák neznamená, že jako chudák umře. Naopak, když už člověk narozením zdědí majetek, neznamená to, že bohatý i zemře.

Pokud chceme zvětšovat bohatství celku, to znamená, že "dokud si lidé budou většinově přát více než mají", tak musíme šířit myšlenku volných trhů, nízkých bariér vstupu do odvětví, svobodného obchodu bez celních bariér, svobodných vzdělávacích systémů a minimálního státu, který neřídí věci běžných lidí.

Nabízí se také otázka omezenosti vzácných zdrojů naší planety jako celku, někteří alarmisté bijí na poplach, někteří si myslí, že až to bude skutečný problém, lidé ho zase vyřeší.

Obrázek, Politické systémy, výše mám z jedné přednášky Daniela Steigerwalda, tímto děkuji. Tento trefný obrázek je ukraden z jedné přednášky Daniela Steigerwalda, tímto děkuji.

Komunismus a fašismus jsou ideologie, kde veškerá výroba a produkce je diktována státem. Pokud se podíváme na demokratické strany, tak at jsou levicové nebo pravicové, tíhnou k určitému zastoupení státu v řízení ekonomických věcí.

Minarchisté zastávají myšlenku minimálního státu, v podobě ochrany ekonomické svobody policií a soudnictvím. Na opačném pólu oproti komunismu a fašismu, jsou anarchisté, kteří stát vůbec neuznávají a naprosto vše (zdravotnictví, školství, soudy atd...) by například v případě anarchokapitalismu mělo být ze 100% v rukou soukromníků a volného, nepokřiveného trhu.

Teď možná trochu zaspekuluji. Postupný přerod od politické ekonomie, kterou zastávali klasičtí ekonomové, přes oddělení politiky a ekonomie Marginalistiskou revolucí a zpolitizované ekonomie dnes, bychom se mohli dostat do stavu, kde politika jako násilný či demokratický boj o moc bude vnímána jako primitivní součást ekonomie. Tohle je samozřejmě na desítky a stovky let. Přesto, že to tak nevypadá, vize světa, kde státy nehrajou takovou roli je díky decentralizované sítí internetu, bitcoinu a smart kontraktům blíže, než si myslíme.

 

O zodpovědnosti ekonomů

Ekonomy, kteří jsou alespoň trochu vidět v mediiích a doopravdy veřejně hájí zájmy zodpovědnosti, klasického liberalismu a sílu tvrdých peněz, lze v Česku spočítat v nadsázce na prstech jedné ruky. V západní Evropě, je to nejspíše ještě horší, nemají v paměti komunismus. Ve skutečnosti si myslím, že těch dobrých ekonomů je více než těch "socialistických", jen nejsou tolik veřejností vidět. Intelektuální vrstva (novináři, publicisté, učitelé atd...), kteří jsou tlumočníky názorů ekonomů, jako expertů, často vidí lépe líbivé sliby socialistů a jejich velkolepé vize o post-kapitalistické společnosti. Veřejnost a hlavně politici u moci potom, skrze tyto intelektuály, není schopna prohlédnou podstatu ekonomických problémů.

Příklady. Šéfka ECB je spíše profesí politička a byrokrat než ekonom. Obraz privatizace 90.let, jako největšího odstátnění majetku v poslední době, je dnes spíše negativní. Slovo kapitalismus, je v diskuzích na internetu silně ohýbáno podle toho, jak si ho autor sám definuje. Hromadění kapitálu velkými korporacemi je vnímáno jako negativní jev, protože "kapitalismus". Přitom tyto politicky a státem zmanipulované korporace mají s kapitalismem a trhem, kde vládne konkurence a spotřebitel pramálo společného. Žijeme ve smíšených ekonomikách, ne v kapitalistických. Státy se montujou do všeho, pod záminkou "ochrany spotřebitele" diktují různé podmínky pro výrobce. Lobisté velkých korporací přes politiky vytvářejí umělé bariéry pro vstup do odvětví. Stát si naprosto podmanil peníze, pro dnešní lidi, je něco jako soukromé peníze něco nepředstavitelného.

Ekonomové už jsou často jen loutky v rukou politiků a politikové jsou loutky vlastnoručně vytvořeného systému, který sami vytvořili tím, že poslouchali ty ekonomy, kteří říkali, že "mají něco dělat (Keynes)" než ty kteří říkali, že nemají dělat "téměř nic (Hayek)". Funguje to na principu nabídky a poptávky, politici si vždycky hledají ty ekonomy, kteří podporujou to, co si usmyslí, vzniká tak poptávka. Ta se střetne s "nabídkou" ekonomů, kteří říkají co chtějí politici slyšet.

Největší selhání dobrých ekonomů není fakt, že se to děje, ale fakt, že veřejnost si to vůbec neuvědomuje jako problémy. A mohla tak dostat politiky pod tlak.

O Fiat penězích

Znehodnocování měny a podkopávání důvěry v ní, je jev známý už z dob Řimské říše (existuje korelace mezi používáním nezdravých peněz a úpadkem civilizace či společnosti). Vždy to skončilo špatně. I ekonomové smíření se systémem to tak nějak tuší, proto to musí zabalit do líbivých, neděsivých, názvů názvů jako "kvantitativní uvolňování pro lidi", což jsou vlastně čisté helikoptérové peníze. Joe Biden a jeho ARP (Plán záchrany 2021) obsahuje právě rozdání jisté formy helikoptérových peněz (31 tis. Kč pro každého a pro 85% obyvatelstva). Kontrola státu nad penězmi slouží jen k pomalému a nenápadnému okrádání svých občanů, zejména nižší a střední třídy. Co se stane když takto "zbohatnou" všichni? Nepostaví se nový dům nebo továrna, nevyrobí se pračka nebo myčka. Bohatství se nevytvoří, jen se vytisknou peníze. Penězmi zadarmo nikdo nezbohatne, jen se tím bohatství přesouvá.

Fiat peněz, může být jakékoli množství. Kdykoli ovšem zvýšíte nebo snížíte množství peněz v ekonomice, ceny se v závislosti na rychlosti oběhu (ovšem Mises "rovnice směny", jehož je rychlost oběhu součástí odmítá jako neodpovídající realitě) přizpůsobí. Když jako v ARP peníze rozdám ceny v principu porostou. O tom kdy, jak moc a kde poroste inflace se vedou spory, je v tom tolik proměných, že je to spíše věštění z křištálové koule (samozřejmě říkají, že na to mají sofistikované modely) o které se bohužel musí pokoušet centrální bankéři, protože jejich hlavní úkol je stabilita cen a cílování inflace.
Když jako Rašín v ČSR ve 20.letech stahuji peníze z oběhu, ceny klesají. Deflace je líčena jako největší zlo a je pravda že současný systém peněz by to zabilo, mimo jiné proto, že v deflační ekonomice, už tak obrovské státní dluhy, stoupají. Se zdravými penězmi (zlato, bitcoin), je to ovšem jiná, před začátkem 20. století byla deflace běžným jevem a hospodářství rostlo. Deflace technologickým pokrokem je přirozená.

Dědictví špatného konceptu fiat měn, se dříve, či později ukáže v plné nahotě. Neobviňuji z toho lidi, kteří to v minulosti způsobili (zrušením zlatého standardu) jako takové, moc nad penězmi je prostě příliš lákavá. Je otázka jestli státem řízené špatné fiat peníze úplně zaniknou nebo se nejprve nějak transformují (zajímavá otázka je, jestli by si lidé vybrali inflační peníze na svobodném trhu - za mě spíše ne, volili by ty tvrdší a více deflační) a až pak ztratí na významu. Proč jsou špatné? Jednoduše proto, že o ceně peněz v podobě úrokové míry a množství peněz rozhodují (skrze centrální banku) smrtelní a chybující lidé, navíc jejich používání je lidem vnucováno zákony(státy nemají rády konkurenci v peněžních záležitostech). Trhy samotné už rovnou dostávají zkreslený signál a ptají se kde to skončí. Velké naděje vkládají mnozí do Bitcoinu, který se řídí matematikou a má potenciál stát se skutečnými nezávislými globálními penězmi(a zamíchat s časovými preferencemi lidí a žitím na dluh).

Peníze jsou takovým olejem v ekonomickém soukolí globální společnosti. Pokud stroj nemá olej tak se nepohybuje, možná zadřeně, ale spíše zůstává na místě. Z toho vyplýva i dobrá zpráva, že hmotné statky, nahromaděný fyzický kapitál a know-how zůstávají i v době nejtěžších krizí. Průměrná životnost fiat měn je 30 let. Někteří mainstreamoví ekonomové asi budou tvrdit, že fiat peníze (neboli ještě jinak - elastické peníze) jsou nejlepší peníze, které lidstvo používalo (moc tomu nevěřím). Část ekonomů se vypadáto, tak nějak smířila s tím, že máme špatné peníze a snaží se hájit to, aby nedošlo k úplné katastrofě například v podobě hyperinflace (nebo čemukoli jinému, třeba kolapsu dluhopisového trhu), přece jen sledovat kroky centrálních bank je stále důležité. Někteří jen zpovzdálí pozorují co se chytne, jestli zůstane fiat, poroste zlato, či jak moc vlády zpomalí postup bitcoinu. Další část ekonomů jen čeká, až fiat peníze budou nahrazeny bitcoinovou ekonomikou. Nezbývá než se modlit, aby byl případný přechod k novým penězům přiměřeně plynulý a nekrvavý.

Citát z Bitcoinového standardu: Dějiny jasně ukazují, že není možné uniknout následkům skutečnosti, že jiní lidé vlastní tvrdší peníze, než jsou ty vaše.

O stránce

Hlavní zdroje a inspirace:


A. Smith: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776)
Mises: Byrokracie (1944)
Hazlitt, H. : Ekonomie v jedné lekci (1946)
Mises: Lidské jednání (1949)
Hazlitt,H. : Selhání "Nové ekonomie" (1959)
Rothbard: Peníze v rukou státu (1963)
Rothbard: Anatomie Státu (1974)
Stroukal, D., Skalický, J. Bitcoin: Penize budoucnosti (2015)
Holman: Ekonomie 6.vydání (2016)
Holman: Dějiny ekonomického myšlení, 4. vydání (2017)
Urza: Anarchokapitalismus (2018)
Karpiš: Špatné peníze (2021)
Tětěk: Bitcoin, Odluka pěněz od státu (2021)
Saifedean Ammous: Bitcoinový standard (2022)
Články na: mises.cz

A další...

Veškerá zodpovědnost za napsané texty na tomto webu padá na mě jako autora. Na stránce není nic nového, na co by už ekonomická věda nepřišla, stránka má přiblížit časté omyly a pochopit stav, ve které se současná ekonomie nachází. Pokud naleznete chybu, napište prosím na [email protected].

Já a ekonomie. Mám napůl IT a ekonomickou školu. Snažím se číst starší knížky velkých ekonomů z minulosti. Ekonomie je pro mě vzrušující věda i dnes, v současném světě čerpám od českých a slovenských ekonomů jako Josef Tětěk, Dominik Stroukal, Lukáš Kovanda, Josef Šíma, Juraj Karpiš a další... občas se dokopu ke čtění v angličtině, ale mám radši české knížky. I když je myšlena nadčasově, tak stránku se každý rok snažím kontrolovat a aktualizovat.

Jan Hložanka 2021-2025.

Verze 1.0. (Ve spolupráci s Chat GPT)